Mikroregion Horňácko se nachází při severozápadním úpatí jižní části Bílých Karpat. Pohoří zde vytváří přirozenou hranici mezi Moravou a Slovenskem. K blízkým městům v sousedství Horňácka patří na straně moravské Veselí nad Moravou, Strážnice, Hodonín, Bzenec, Uherský Brod, i Uherské Hradiště, na straně slovenské pak Myjava, Nové Mesto nad Váhom, Senica i Trenčín. Jedním z dědictví Horňácka je i vzácně zachovaný historický krajinný ráz a velká druhová rozmanitost přírody, což je příznačné pro celé Bílé Karpaty. Je to dáno rozmanitými způsoby hospodaření, různorodým historickým vývojem a odlehlostí od průmyslových středisek. Krajina byla částečně ušetřena i při intenzifikaci zemědělství za socialismu. Vznik Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty v roce 1980 pak zaštítil zhruba tři čtvrtiny rozlohy území Horňácka. Louky dnes už většinou nevypásají domácí zvířata a nejsou sečeny kosami, ale stroji, mnozí lidé si však stále udržují sady a využívají pole zděděné po předcích. Správním a kulturním centrem Horňácka je třítisícová Velká nad Veličkou. Zbylými obcemi jsou Lipov, Louka, Hrubá Vrbka a Malá Vrbka, Kuželov, Javorník, Suchov a Nová Lhota s přidruženou vsí Vápenky. Zejména pod poslední tři obce spadá také několik v pahorkatině roztroušených osad. Typ kopaničářských obcí s rozptýlenou zástavbou je ale na Horňácku řídký – nachází se ovšem v jeho bezprostředním okolí: ve východní části Bílých Karpat (Moravské Kopanice) a na slovenské straně. Mezi nejvyšší vrchy v horňácké části Bílých Karpat patří Durda (851 m.n.m.) či Chotár (815 m.n.m.), a především hlavní vrchol pohoří Velká Javořina (970 m.n.m), která se stala tradičním místem slavnostního setkání Čechů a Slováků. Nadmořská výška většiny obcí se pohybuje kolem 300 metrů nad mořem. Nejvýše položenou je Nová Lhota (467 m.n.m.), nejníže Lipov (240 m.n.m.). Klimatické a půdní podmínky se liší od zbytku Slovácka a tato odlišnost měla přímé důsledky pro rostlinnou a živočišnou výrobu (co do její náročnosti), ovlivňovala řemesla a v neposlední řadě též lidové odívání, umění a tradice Horňácka. Regionální specifičnost místních obcí, formující se po staletí, byla též ovlivněna jejich polohou v ne vždy bezpečném pohraničí, historickými hranicemi panství, či ve dvacátém století působením intelektuálů na místní povědomí o kulturní specifičnosti oblasti. Právě svými tradicemi a jejich stálým udržováním je region Horňácka známý dodnes. Neprojevuje se to přitom jen pořádáním Horňáckých slavností, největší přehlídky místního folkloru. Členy muzik a souborů se stávají příslušníci nejmladší generace a lidé v hospodě se někdy pustí do zpěvu horňáckých písní, leckdy doprovozených houslemi. Ovšem, zde na Horňácku se už půl století nežije prostým zemědělským životem. Vyvíjí se také jazyk spadající pod východomoravskou nářeční skupinu, což se nejvíce projevuje zapomínáním nářečních slov. Velkou část nářečních hlásek si ale zachovává i nejmladší generace, a tak obecná čeština stále patří mezi jevy, jimiž se nemohou neprozradit lidé, kteří do regionu zavítali zvenčí.

http://www.hornacko.net/index.php/o-regionu