Hody patří k tradičním svátkům snad každé moravské vesnice. Hody se na vesnici slaví jako křesťanský svátek i jako den hojnosti, veselí a blahobytu. U bohatě prostřených stolů se setkává rodina a přátelé. Hodová tradice nemá stanovený jednotný termín konání. Ten se liší vesnici od vesnice a nejčastěji připadá na svátek patrona, kterému je zasvěcen místní kostel. Známé tak jsou nejen hody Kateřinské, Václavské nebo Martinské, ale samostatnou kapitolu tvoří i hody Císařské, které vznikly na popud císaře Josefa II, jenž se pokusil o sjednocení všech termínů. Na hodech nesmí chybět mládež (chasa) oblečená ve slavnostních lidových krojích. Ústředními postavami hodů jsou stárci (vybraní chlapci) a jejich děvčata (stárky). Chasa má za úkol hody zajistit organizačně, vybrat v lese máju (vysoký strom, jenž se po převezení do vsi ozdobí), nazdobit taneční parket a zajistit hudbu a víno. O nedělním ránu se sejde krojovaná chasa v kostele na slavnostní mši svatou, po níž stárci v některých regionech obcházejí vesnici a zvou na hody dům od domu. Samotná slavnost začíná nejčastěji odpoledne předáním tzv. práva (hody s právem). Právo předává starosta obce hlavnímu stárkovi jako symbol pravomoci stárka nad chasou po dobu konání hodů. Někde má právo podobu šavle ozdobené zeleným krušpánkem a látkovými stuhami (Slovácko), jinde právo symbolizuje věnec (Kyjovsko). Právo se musí pečlivě hlídat, jelikož jeho ukradení by bylo největší pohanou stárka. Hodový průvod se liší vesnici od vesnice. Například ve Velkých Pavlovicích se odpoledne sejdou chlapci v některé z restaurací a za doprovodu kapely jdou k domu první stárky, kde na ně čekají všechna krojovaná děvčata. Před domem zatančí hlavní stárek a stárka tři sóla a hodový průvod se může vydat na obchůzku městem. Pozvání na hody můžete dostat od přátel či rodiny, nebo se na hody vydat jako návštěvníci.