Z Kobylí se zakrátko dostaneme do Vrbice (při rozhovoru s místními „na Vrbici“). Vrbice a Kobylí, dvě vsi se usadily na pískovcových vršcích a jejich svazích. A přestože každá je jiná, mají k sobě nejblíž. Krajinou kolem Trkmanky procházejí pahorky Středomoravských Karpat a vytvářejí nezaměnitelný celek. Pro zdejší kraj vymysleli v 19. století etnografové a obrozenci pojmenování Hanácké Slovácko na základě nuancí v řeči a detailů krojů. Místním umělý pojem příliš k srdci nepřirostl. Jak to přesvědčivě říkal na Vrbici strýc Mikulica: „Jaké Hanácké Slovácko? Víno pijeme na Slovácku, a ne Hané, copak by tam nějaké vyrostlo? A kdyby aj vyrostlo, pit by sa nedalo!“

Tu a tam narazíte na potácejícího se cyklistu. Jihomoravské vinné cyklostezky se staly nejnověji mediálním šlágrem. Otevřené sklepy, ochutnávky a přesuny od sklepa ke sklepu s točícími se pedály. Ale pozor, víno s bicyklem se nemá příliš rádo. Ať už na svých vinařských toulkách dáte přednost Frankovce, Modrému Portugalu, Svatovavřineckému, Merlotu či André, místní víno je silné a večery bývají horké…

Vysoko na Stráži

V rázovité Vrbici si připadáte doslova jako na střeše světa. Pražští botanici ji příhodně, byť s velkou dávkou nadsázky, překřtili na jihomoravské San Marino. Na návrší, kterému se odjakživa říkalo Stráž, kdysi plály ohně. Varovaly okolní vesnice pokaždé, když nepřítel překročil zemské hranice. Vesnice pro sebe obsadila široko daleko nejvyšší bod. Kostel se hřbitovem a dokola níž a níž starobylé vinné sklepy, uličky sestavené do volného amfiteátru vyrostly nad sebou v sedmi patrech. A kdybyste měli projít od toho nejspodnějšího až docela nahoru a v každém ochutnat, pěkně se vám zatočí hlava.

Na Stráži máte Modré hory všude kolem. Přestože máme co do činění s umělým názvem, spíš obchodním logem, je pravdě blíž možná víc, než si jeho tvůrci domysleli. Do dálky plují namodralé linie Karpat: od rakouského Zadunají až po první hřbety Javorníků na Valašsku. Výhled přes tři země. Nevídané panoráma roztažené na sto padesát kilometrů. Za příhodného povětří rozhled přes půl jižní Moravy a k tomu Alpy na nejvzdálenějším obzoru.

Díky habánům

Vrbici založili němečtí kolonisté kolem roku 1220 jako Michelsdorf. Když sem v 16. století přišli habáni, novokřtěnci z jižních Tyrol a Benátska, byla už vesnice převážně česká. Řemeslně zdatní příchozí z vinařských krajů pozvedli místní vinařství, Vrbické prý naučili budovat i vinné sklepy. Zůstala po nich německá pojmenování jako např. pres (lis) či presúz (lisovna). Habáni se usídlili i v Kobylí, kromě pivovaru a kovárny provozovali hrnčířskou dílnu na ušlechtilou keramiku fajáns a zřídili si vlastní školu.

Vinných sklepů je ve Vrbici nejméně tolik, co popisných čísel. Nejpozoruhodnější jsou ty patrové na Stráži, hloubit je začali na přelomu 18. a 19. století v pískovci anebo slepenci, kterému tu říkají bryja. Presúz, vstupní část sklepa s lisovnou, vězí pod zemí a do uličky se obrací kamennou štítovou stěnou. Místní zvláštností je záliba v gotickém lomeném oblouku v průčelí vstupu, díky němu působí soubor sklepů mimořádně starobyle. Starobylost dýchá i uvnitř, ze stěn pokrytých černou „tokajskou“ plísní, která dokáže regulovat vlhkost.

Vrbické záhady

V neklidných dobách se lidé schovávali do vydlabaných úkrytů zvaných lochy. I techniku hloubení podzemních chodeb se Vrbičtí naučili od habánů, kteří snad měli pod vrcholem Stráže rozsáhlé útočiště s mnoha místnostmi. Dodnes se nenašlo a zůstává spolu s dalšími lochy největší vrbickou „záhadou“. Rozsáhlým systémem chodeb se prý dalo projít až daleko za vesnici.

Většina lochů je dnes zavalených a vchody se už nedají ani najít, ale pár jich zůstalo jako zajímavé svědectví minulosti. Vypravuje se, že v jednom lochu kdysi našli „zapomenutou“ ženu i s dítětem, které osud zanechal uvnitř. Když se obou postav dotkli, doslova se rozsypaly. Snad nejpozoruhodnější z úkrytů dostal neobvyklý název Vrbická jeskyně. Velký sál, skoro jeskynní dóm, kde se za války ukrývalo několik rodin a s nimi ještě dalších třicet žen. Při podrobném geologickém průzkumu vyšlo najevo, že jde skutečně o jeskyni, tedy pseudokrasovou, podobnou jeskyním v Beskydech. Ale na jejím vzniku měli podíl lidé, při lámání kamene se rozestoupily podzemní vrstvy.

KDY A KAM PŘIJET

Rozhodně na některou z vinařských slavností. Většina ze společenských a kulturních akcí je postavena na víně, během roku, od jara do zimy, se pořádají dny otevřených sklepů, degustace a výstavy vín, „zarážení“ hory, vinobraní, žehnání mladých vín a víno nesmí chybět ani na hlavní folklorní události, hodech. Navštívit můžete místní muzea, ve Vrbici se otevírá příležitostně, v kobylském s rozsáhlou národopisnou expozicí se dozvíte o Kobylském jezeře a o habánech.

TIP AUTORA

Na návrší Lumperky nad Trkmankou stával neolitický rondel, dva obří tmavé kruhy donedávna zřetelně vystupovaly na zoraném poli ze světlé spraše. Na pláni nad jezerem se před sedmi tisíci lety odehrávala společenská setkání a neznámé obřady prvních zemědělců. Dobře to místo uvidíte z Vrbice. Dnes archeologický skvost bohužel zakrývá čerstvě vysazená vinice.

Autor:

Jiří Sladký16. dubna 2017 Děkujeme!

https://www.reflex.cz/clanek/lide-a-zeme/78425/toulky-jizni-moravou-do-kraje-ztracenych-jezer-za-habany-a-vinem-z-modrych-hor.html

Fotografie