První ucelenější přehled a popis slováckých krojů v jeho 28 krojově odlišných oblastech s více než 250 obcemi a městy je uveden v knize „Moravské Slovensko“ z roku 1918 a také v knize „Luhačovské Zálesí“ z roku 1930. Z dalších ucelenějších prací možno odkázat na knihu „Lidé z Javorníka“ z roku 1941 a „Horňácko ve zpěvu a tanci“ z roku 1950.
Pěkným historickým dokumentem jsou i malby Jožky Úprky a to jednak slavné „Kožuchy“ z roku 1920 a pak kroje z roku 1944. Snad nejpěknější a neucelenější přehled v barevných fotografiích dává kniha „Lidové kroje na Hodonínsku“ z roku 1979 a dnes už řada monografií o jednotlivých obcích.
Klasifikace slováckých krojů podle profesora Josefa Klvaně je stále platná a uznávaná, i když se jím vyznačené hranice někde i trošičku změnily, tedy posunuly. Tak například líbivé červené nohavice chlapců na Podluží se již dávno posunuly do oblasti mutěnicko – hovoranské, kde se za doby Klvaňovy nosily výhradně nohavice tmavé a tak se podílel líbivý podlužácký kroj na rozšíření i do Mutěnic nebo Nového Poddvorova, který patříval výhradně do oblasti hanácko – slovenské.
Také hranice hanácko – slovenské oblasti, zasazené prof. Klvaňou na hranici Násedlovice – Ostrovánky a to v důsledku některých prvků hanáckého nářečí se už dnes posunuly na hranici Morkůvky – Kloubouky – Dambořice – Žarošice – Archlebov – Ždánice.
Severní hranici valašsko – slovenské oblasti rozšířil zase prof. Ant. Václavík, rodák ze Zálesí a zpracovatel knihy „Luhačovské Zálesí 1930“ a tedy důkladnější znalec této oblasti, směrem na Zlínsko až k řece Dřevnici a to o obce: Březnice – Kudlov – Jaroslavice – Želechovice – Zádveřice – Lípa a také Loučka u Slopného. Do Zálesí přiřadil i obce: Dobrkovice – Rudice a Záhorovice, které většinou J. Klvaňa v zařazení všech obcí vynechal.
Jaroslav Koželuha
Oblast Slovácka se rozkládá na jihovýchodní Moravě a svou rozlohou patří k nejrozsáhlejším moravským národopisným oblastem. Táhne se od Napajedel až k soutoku Moravy s Dyjí. Na jihu hraničí s Rakouskem, na východě se Slovenskem, na severu a severozápadě s Hanou a s Brněnskem. Směrem na západ od Moravskokrumlovska až k Pálavě sahá nově osídlené území.
Z národopisného hlediska se Slovácko, dříve zvané Moravské Slovensko a často nesprávně Moravské Slovácko, rozděluje na řadu oblastí. K horským oblastem patří moravské Kopanice v okolí Starého Hrozenkova. Pod Javořinou se nachází Horňácko, které si díky své poloze dodnes uchovává svůj starobylý archaický ráz v projevech lidové kultury – v kroji, nářečí a lidové hudbě.
Přechodné území mezi Valašskem a Slováckem tvoří kopcovité luhačovické Zálesí, které sousedí s Uherskobrodskem v povodí řeky Olšavy, které tvoří přechodnou oblast mezi pomoravskou nížinou (Uherskohradišťskem, Uherskoostrožskem) a mezi horskou oblastí – Bílými Karpatami.
Nížinná oblast Dolňácka leží v Pomoraví a táhne se od Napajedel až k Hodonínu – tvoří jej Napajedelsko, Uherskohradišťko s Uherskoostrožskem, Veselsko, Strážnicko a Kyjovsko (strážnické a kyjovské Dolňácko).
Směrem od Hodonína k soutoku řeky Moravy s Dyjí se nachází Podluží, jehož část na pravém břehu řeky Moravy zasahovala až do rakouského území do Moravského Pole a ještě v první třetině 19. století se nelišila krojem, tancem, zpěvem ani hudbou od Podluží.
Přechodnou oblast hanácko – slováckou tvoří obce Čejkovice, Ždánice, Klobouky u Brna, Velké Bílovice až k Podivínu.
Všechny uvedené oblasti a podoblasti se od sebe liší nejen krojem, lidovou architekturou, ale i dalšími projevy lidové kultury. V rovinných oblastech je zřetelná souvislost se starou rolnickou kulturou, horské oblasti Kopanic a Horňácka mají příbuznost ke kultuře karpatské.
PhDr. Ludmila Tarcalová
