V období 1778 až 1945 drželo Hradec šest generací pruského knížecího rodu Lichnowských z Voštic a Werdenbergu. Velký požár z února 1796 podnítil celkovou adaptaci zámku, koncipovanou krnovským stavitelem Janem Mihatschem. Přes menší následné úpravy v duchu dobového historizmu si skvostně vybavená rezidence elitního aristokratického rodu regionu svůj klasicistní vzhled uchovala podnes; v 1. třetině 19. století byl založen 60-ti hektarový přírodně – krajinářský park výjimečné kompoziční a dendrologické úrovně.
Mezi léty 1874 až 1891 vedli stavitelé A. Langer z Vratislavi a F. Händel z Výmaru přístavbu tzv. Červeného zámku s hradební zdí a Bílou věží. Architektonicky mimořádně atraktivní komplex inspirovaný režnými hrady německého středověku zahrnul mj. nezbytnou konírnu s kočárovnou.

Význam hradeckého ostrohu byl dán především strategicky výhodným utvářením terénu, nabízejícím bezpečné útočiště. Také proto někdejší slovanské hradisko z 8. století vystřídal kolem poloviny 11. století knížecí hrad Přemyslovců, přebudovaný o dvě století později českým králem Přemyslem Otakarem II. na výstavný hrad chráněný důkladnou fortifikací.
Od počátku 16. století dávali čeští panovníci zdejší zboží do zástavy. Posledním zástavním pánem byl Kašpar Pruskovský z Pruskova, který jej v roce 1585 získal do dědičného majetku a současně zahájil renesanční přestavbu stále ještě středověkého hradu na pohodlně zařízené sídlo s okrasnou zahradou a lesoparkem.