Na Štěpána
…Vyhrnuli se z chalupy jako vojsko. Křupěl sníh, do prstů a do nosu štípal břitký mráz. Skoro potmě ještě koledou zvučela už dědina. Nebyli Skřivánci sami, co si přivstali.
Já koledníček prosím vás
nemějte mně za zlý u nás
Dobrou novinu vám nesu,
až se celé zimó třesu.
Narodilo se děťátko
v Betlémě, chlévě chuďátko.
Jen vyjděte, nemeškejte,
brzy mně koledy dejte.
Dyť já musím pospíchati,
to děťátko kolébati.
To děťátko je Syn Boží,
ono za nás hříchy složí.
bylo slyšeti dva tenounké hlásky, koledující u dveří Stéskalova staku. Brzy na to zavrzly dveře a dva páry cupkatých nožek utíkaly zas o číslo dál.
Slunko jak v krvi zalité stálo nad Strážkou a Habrůvka už jen se hemžila drobnými tvorečky. Hlásky jak neustále znějící zvonky zvonily ze všech stran. Umrzlé postavičky s uzlíčky na lokti po párech i jednotlivě chodily od domu k domu, zastavovaly se v zahrádkách a ode dveří křičely a zpívaly tu radostnou svou novinu: „Narodil se nám Jéžiš Kristus Pán.“
„To je dětí, to je dětí!“ – divil se stařeček Hrabálek v kožuchu, zastavuje se na silnici a rozhlížeje se po celém návsí, posetém dlouhonohými těmi mravenečky; ba snad i sám vzpomněl si na dávné časy,když viděl, jak se cestou sytí vykoledovanými koláči, zkřehlými prsty přepočítávají krejcary na dlani a v uzlíčkách pohazují jablky, sušenými švestkami a ořechy. „To bude hostina!“
Text: Bratři Mrštíkové, Rok na vsi I.
Obraz: Ludvík Dobeš