Královské město Uničov byl založen roku 1213 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem.
Založení města
Dějiny města Uničova začínají roku 1213. Město vzniklo na místě, kde již dříve existovala slovanská osada, jež možná byla původně součástí vodního hradiska z doby Velké Moravy. Osada byla latinsky označovaná jako Vnisov či Vnichov, tedy česky Unisov resp. Uničov.
Název osady byl odvozen patrně od jména jejího zakladatele, jenž se nazýval Unik (resp. Uniš) a který tak dal základ pojmenování osady a budoucího města. Jiné vysvětlení názvu města nabízí uničovský historik Johann Kux, který jej odvozuje od německého pojmenování „Hundshof“, tj. „psí dvůr“. Existuje ovšem také třetí teorie, která vychází ze souvislosti jména Uničov a latinského pojmu „unicus“, tj. samojediný či zvláštní – toto pojmenování tedy mohlo odkazovat k izolovanému objektu v jinak neosídlené krajině.
Na pečeti města je nápis v latině „Unitas vita civitas“ přeloženo jednotný život městský zkráceně a zkomoleně Uni civ.
Na počátku 13. století začali na sever Moravy přicházet noví obyvatelé – kolonisté zejména z německého území. Často tak činili na pozvání feudálních majitelů nevyužité půdy, aby zde založili nové osady a města. Do oblasti budoucího Uničova pozval tyto kolonisty markrabě Vladislav Jindřich, bratr tehdejšího krále Přemysla Otakara I. Tím dal podnět k založení města Uničova, a protože tak učinil jako králův moravský zástupce, byl Uničov od samého počátku městem královským.
Markrabí uzavřel smlouvu se zástupcem německých kolonistů Theodorichem (Dětřichem), aby jako tzv. lokátor vytyčil na propůjčené půdě poblíž brodu přes říčku Oskavu budoucí město, vyznačil náměstí a vyměřil pozemky pro budování domů (tzv. městiště). Smlouva byla pravděpodobně jen ústní, její originální text není znám. Vysazení města bylo úspěšné a Theodorich se stal prvním uničovským fojtem čili rychtářem. Tato funkce mu byla dána dědičně. Theodorichovo jméno dodnes nese obec Dětřichov nedaleko Uničova, již uničovský rychtář velmi pravděpodobně též založil.
Kolonisté začali s výstavbou města a zúrodňováním půdy. Každý si mohl zabrat tolik půdy, kolik stačil během třiceti let obdělat. Za půdu a držení usedlosti musel platit – podle tzv. emfyteutického práva uzavřel s majitelem půdy smlouvu, podle které pak pravidelně odváděl platby. Roční poplatek za městiště činil šest denárů, za každý lán orné půdy 60 denárů a k tomu po jednom korci (asi 93 litrů) pšenice, žita a ovsa.
K městu tehdy patřil obvod zahrnující již existující vesnice Medlov a Střelice, k nimž později přibyly nově založené osady: již zmíněný Dětřichov, Benkov a Renoty. S městem splynula i původní osada Uničov; její název se zachoval v lidovém povědomí i v následujících stoletích, avšak stále více jej překrývalo nové jméno, jež městu dali němečtí zakladatelé – Nové Město neboli Neustadt. V historických pramenech jej najdeme i pod názvy Nova Civitas, Neunstadt, Newnstedtlein a od roku 1601 jako Mährisch Neustadt.
Němečtí kolonisté se zcela přirozeně stali v novém městě rozhodující společenskou vrstvou. Němci obývali vnitřní město a jejich rodiny náležely k movitějším. Navíc měli zásadní podíl na samotné existenci města, a proto se i jeho správa ocitla v jejich rukou. České obyvatelstvo bylo ve městě a v okolí též silně zastoupeno, avšak jeho hospodářský a politický význam byl zřejmě menší.
Po smrti Vladislava Jindřicha bylo třeba znovu stvrdit původní zakladatelskou smlouvu. Potvrzení se událo písemně roku 1223 listinou krále Přemysla Otakara I. V latinském dokumentu, jenž je první městskou listinou v historii našeho státu, král potvrdil dříve dané výsady a některé body upřesnil.
Už při založení města Přemyslovci zjevně předpokládali, že se Uničov stane důležitým centrem severozápadní Moravy, čemuž odpovídalo například velkoryse vyměřené náměstí. Předpokládaný význam města tkvěl v zamýšlené těžbě stříbra a železné rudy. Podle listiny z roku 1234 měli těžaři sídlit v Uničově, kontrolovat hornictví od horního toku Moravy až po řeku Bystřici a vytěžené kovy svážet přímo do města – tato ustanovení jsou prvním dokladem horního práva v naší zemi. Očekávání, jež stát do Uničova vkládal, se však zcela nenaplnila.
Panovník – „zřizovatel“ města – měl samozřejmě zájem na jeho ekonomické prosperitě. Příjmy plynoucí z poplatků obyvatel byly důležitou součástí státního rozpočtu. Pro ekonomiku města měla velký význam městská práva, tj. výsady udělené panovníkem. Uničovští měšťané měli například výhradní právo prodeje masa a chleba do vzdálenosti jedné míle od hradeb (později bylo rozšířeno i na řemesla), právo na výnos z mýta (přičemž uničovští měšťané naopak v jiných městech platit mýto nemuseli), právo pořádat výroční trhy, právo skladu atd. Vedle výsad hospodářského rázu získal Uničov také další práva, například právo zvolit si městský soud.
