Zimní čas

Foto a napsala Marie Kachyňová
Zima ve vrbeckých uličkách bývala vždycky taková docela jinačí, než někde ve městě, kde se šedivá břečka sněhu lepila na boty a všude se valily davy lidu, které spěchaly neznámo kam. Zima na Vrbici je taková přesně Ladovská: bílá a milá, studená i přívětivá. Zimní ráno je podobné jedno druhému, jako vejce vejci. Všude je slyšet zametání sněhu, zvlášť když v noci sníh napadne. Na Vrbici býval vždycky sníh, i když v sousedních dědinách měli bláto. Vrbice leží na pěkném kopečku a taky sem, zvláště v zimě, málem nikdo nejezdil, takže snížek byl bělostný a nerozježděný. Jezdíval sem jen pekař a mlíčkař a strýc Jaroslav Varmuža s uhlím a nedej bože k někomu vyjímečně sanitka, což však nebylo o co stát! Dřevo si každý na podzim nadělal v hájku či v ochozách a teď se jen chodilo s uhlákem do šopy pro uhlí a pro náruč polen. Aj rýví z vinohradu jsme měli pod „šopů“ a když se pekly beleše nebo buchty, tak došlo rýví vhod. Víno, erteple aj zelenina byly uloženy ve sklepě, obilí, sláma a turkyň ve stodole nebo „na húře“ a řepa v krechtě. Ráno se všecko udělalo, co bylo třeba kolem domu, nakrmil se dobytek, nanosila voda a potom už se dělalo všecko v kuchyni. Tatínek tam lúpali turkyň pro prase aj husy, dělali povřísla, pletli ošatky, maminka bůchaly ořechy na vánoční cukroví, dralo se peří, v kuchyni se i pralo a zašívalo. Na kamnech pořád něco vonělo, buď se ohřívaly jitrničky s jelítkama, nebo oškvarky a kůsek podbradka. Taky byly pořád po ruce buchty a beleše a samozřejmě načatý bochník chleba. Rodina nežila ale jenom sama pro sebe, většinů došel někdo na besedu. To se mně na zimě nejvíc líbilo! A když došly stařenka a z kapsářu vytáhly nějaký cukroví a oplatky, to byl pro nás děti svátek! Na denním pořádku bývaly na Vrbici zabijačky a to byla kolem nich práca i zábava. Maminka napekly masa, dobrých buchet a do hrnca daly uvařit „sušený“, tj. ovoce – jablka, hrušky a trnky, ocukrovaly to, přidaly citron, skořicu a hřebíček a to bylo pochutnání! Příbuzní došli večer na „Karmínu“ a tak se hodovalo, zpívalo a vykládalo.
My děcka jsme roznášely zabijačku po rodině, aj jsme si nějakou korunku vydělaly. Zima a s ní samozřejmě Mikuláš a Vánoce, měly na Vrbici svoje kouzlo a dodnes vzpomínám na klouzačku, koledu, na večery u rozpálených kamen a pohodu u vánočního stromku. Vzpomínky se každoročně vracejí, když spadne v našem kraji prvních pár vloček sněhu…
Marie Kachyňová 2012